ždyť třeba sobotní automobilová RZ byla vytlačena na silnici mezi Hleďsebe a Řepín, a řada běžně neznalých lidí vůbec netuší, co to je vůbec za nápady. Chápete to ? Nikdo neví, jestli vůbec budou nějaké ty oslavy mělnického autosportu, na které jsme byli v posledních letech koncem května, nebo začátkem června zvyklí, či zda má být tato kalendářně podivná akce s údajným slavnostním večerním pátečním startem v Mělníku pro letošek vše. Nepočítám taktéž nejasný program místního Veteran car clubu.
To není k smíchu a zvlášť tehdy, když vás značná část čte články o té disciplíně, kdy speciální osobní automobily přejíždějí střechy aut určených k demolici za zataženou oponou. Monster truck show. Já ty plakáty po městě již viděl. Těch akcí na jiné téma, než food and drink bývalo v minulosti prosti hodně a nějak to spadlo vše do kategorie ,, spíše ne, akce tohoto typu nebude."
Zkusím tedy okořenit stránky tohoto webu něčím, co mám rád. Navíc děkuji všem čtenářům, kteří mají zásluhu na tom, že Soutoku zbývá do toho magického milionu návštěv už jen necelých 30 tisíc V neděli bylo hezky a já si ji užil. Program byl jednoduchý. Po měsících stání v konečně hezkém počasí projet auto a zajet si někam, kde je to pro mě srdcovka. To je ekologie ,co ? Žádné ježdění autem do obchodu, když vám zboží dovezou až domů.
První zastávkou mého výletu musela být zřejmě poslední nadějná zastávka u čapího hnízda ve Velkém Borku. Ne snad, že bych tam už nezašel, ale zdá se, že všude v republice, kde čápi už chtěli zahnízdit, tak tak již učinili.
Hnízdo můžete sledovat zde a můžete po přihlášení i přispívat třeba jen tím, že zaznamenáte veřejné pozorování.
Osobně se chystám také projet kolo, a tak není vyloučeno, že by tu mohl být nějaký ten záběr z Vojkovic, nebo i z Veltrus. On mě nejspíše možná i někdo předběhne, ale ač jsou mnozí lidé trošku soutěživí a nejsem vyjímkou, tak s tím už se nedá prostě nic dělat a navíc je to v konečném důsledku často všechno úplně jedno :-). Mohli tu být již dnes, ale počasí nepřeje.
Do Malého Újezda jsem se tentokrát netáhl, protože jsem si za první vzdálenější cíl určil Vrátenskou horu, která je mojí srdcovou záležitostí. Proč ? Tak to již po těch letech, co tu píši jistě víte a pokud je tu někdo nový, tak vězte, že na přelomu milénia jsem byl členem mnoha tisícové armády obyčejných lidiček, která holdovala vysílačce, jež byla předchůdcem dnešních mobilů ( pásmo 27 MHz). Právě s kopců se prováděla milá dálková spojení do různých domovů v ČR, nebo na jiné kopečky, kde se zase bavily spojeníčky jiné expedice.
Později se pro dobrovolníky pořádaly i různé soutěže, nebo milé akce, jako třeba Rozhledny, kde se předával pomyslný etapový kolik po předem utvořené trase z jedné části republiky do druhé, přičemž se sledovalo, kdo a na jak vysokém kopci co slyší. K tomu bylo určeno takzvané druhé rekapitulační kolo. O zážitcích s akcí i o technice, se pak psalo v jediném česko - slovenském časopise Výzva na kanále, který vycházel každý měsíc v Hradci Králové a za symbolickou cenu, se prodával i ve Slovenské republice, kam občas etapa zmíněných Rozhleden také na chvíli zavítala, ač zpravidla jen do západní části..
Rozhledna byla slavnostně otevřena 28. 10. 1999 a tuším, že už v roce 2000 byla vyhlášena nejkrásnější rozhlednou ČR. Má výšku 45 metrů a ve výšce 25 metrů, se nachází vyhlídkový ochoz, kam vede 125 schodů. Výhled odtud je vskutku královský. I za horších podmínek obvykle spatříte České středohoří, Lužické hory, Bezděz, Ještěd, Kozákovský hřbet a táhlé roviny Polabí. Za lepších podmínek, se přidávají Krušné hory, Krkonoše a méně nápadné Železné hory. V nejlepších podmínkách pak obvykle znalci identifikují vrcholové krkonošské dominanty, jako jsou třeba chata Schrenica, Vosecká bouda, Violík, chata Sněžné jámy, nebo Vysoké kolo, ale vidět může být i Sněžka.
Ačkoliv je ochoz úžasným místem k výhledu odkud můžete sledovat i mnohem bližší cíle ( mlýn Vrátno, zámek v Lobči, Mšeno a snad i rozhledničku Hradišť v Kadlíně, zámek Housku ...), tak klid v ochozu moc nehledejte, a pro množství telekomunikačních antén nad ním není místo také zrovna doporučované pro fandy dálkového příjmu. Ostatně, je dnes již ověřeno, že u rozhlasových vln není vhodné stát přímo na kopci ,ale na úpatí, které slouží jednak jako zábrana do rušivého nežádoucího směru a zároveň jako reflektor, který signály z požadovaného směru odráží zpět na anténu a signál tak zesiluje.
Původně jsme na přelomu roku 1997 / 98 vysílali ze zdejšího lomu, nebo dnešního parkoviště a neměli jsme ani tušení, co tu má vyrůst. Později jsme se nemohli dočkat dostavby a hořeli jsme s kolegou od hobby zvědavostí. Klíčky od rozhledny nám později byly ochotně pro naše hobby půjčovány, ale rozdíl mezi vysíláním z ochozu a z auta na zemi, kdy jsme měli anténu na asi 11 metrů sestavovaném stožáru kotveném ke sloupku oplocení rozhledny byl nepatrný. V zimě tak bylo téměř zbytečné navštěvovat ochoz, ale ono má vše svoje kouzlo a i dnes mohou návštěvníci občas užít vyjímečných nočních prohlídek za úplňku, kdy o kvalitě atmosféry rozhoduje oblačnost.
V létě jsem užíval ochoz z různých důvodů častěji a rád píši o tom, jak bylo možné sledovat třeba letní ohňostroj v České Lípě, v Bělé pod Bezdězem a kdesi v Polabí i třeba naráz. Expedice zpravidla měly hlavní akční čas od 17 hodin do 2.00 , ale šlo samozřejmě o to, jak to měl kdo vymyšlené, a co dovolovaly podmínky sluneční aktivity pro toto pásmo. Kolem roku 1998 byly ještě podmínky po celý den, ale po roce 2000, se pomalu stěhovaly do pozdních nočních hodin.
Odpusťte, ale zase jsem se nechal unést vzpomínkami i skutečností, že mi tenkrát bylo možná ještě o trochu nepatrně méně, než je dnes například člověku, který vás tady na Mělníku zve k mimořádným prohlídkám středověkého podzemí, nebo jinému člověku, který pro vás píše nyní v Praze články o digitálním rozhlasu DAB+ a zdařile skloubil povolání i zábavu. Mimochodem, tou dobou jsem vlastně snad prvně velmi často přispíval do hobby média, které mé zážitky v elektronické podobě tu a tam posílalo do výše zmíněného tiskového média.
Když jsem se chystal stoupat na rozhlednu, tak jsem si uvědomil, že jsem vlastně někam vyjel a vůbec jsem nezjišťoval, jaká je viditelnost. Z rozhledny zrovna vystoupil pár ve středním věku a já se zeptal : ,, Dobrý den. Je něco vidět ? " - ,, No nádhera." švitořila návštěvnice. Když jsem stanul v ochozu já sám, tak jsem si uvědomil, jak máme každý to hodnocení i zkušenosti někde jinde. Nutno však dodat, že ač již dlouho zde taková mizerná viditelnost za mé přítomnosti nebyla, tak i já pociťoval neskonalý stav radosti, že jsem zase tady. A o to jde především. Ještěd vedle Bezdězu sotva vidíte a přitom to není přímou čarou daleko.
Na dalším obrázku máte malebné Housecké vrchy i se zámkem Houska uprostřed.
Pohled k Řípu, kam jistě také zase brzy vyrazím.
Rozostřené Mšeno.
Lobeč se svým dominantním zámkem, který v červnu ožívá krásným srazem anglických sportovních aut a veteránů.
V pozadí Bělá pod Bezdězem. Kam jen oko dohlédne, tak všude to člověku něco řekne.
Vrátenský mlýn v polích. nahoře vpravo.
Ještě jeden pohled k SZ a jdeme dolů. Vždyť nahoru již kráčí další početnější hlučnější rodinka, nebo spíše hned dvě, jak bývá zvykem.
Mám tady kousek na značce do Nosálova takové místečko, kde je krásný výhled k severu i dobré signály zejména z Polska, ale i z Lužice, či Braniborska. Být tu brzy ráno, tak snad člověk uloví i něco od Baltu, ale jsem nyní ve fázi, kdy ráno chodím do práce, nebo vyjímečně jedu na vzdálenější výlet. Dobrou zprávou je, že už toto omezení mohu skoro počítat na měsíce, ale ač je člověku plánování přirozené, tak se to dělat nemá. Jistě víte proč.
Na této straně hory vidíte na snímku polské hudební rádio ZET, ale pokud přejdete na parkoviště, už tam bude saské PSR rádio. Ovšem, toto je neskutečně zajímavá frekvence. Guru digitálního rozhlasu DAB+ a lovec dálek na fm na směrovou anténu zjistil na kopcích jihovýchodně od Prahy občasnou přítomnost pulsujícícho signálu až z chorvatského vysílače Ivanščica ( cca 430 km). Nu, byla by to krása, zachytit to někde u nás na sever od Prahy, ale pro mě osobně je to maximálně hudba budoucnosti a naši digitální a fm lovci objevili Ameriku. Už na přelomu milénia lidé s vysílačkami věděli, že takzvaná Česká Sibiř je pro příjem rozhlasu úžasná.
Jinými slovy již není v cestě Praha s řadou prskavek ( slabší soukromé vysílače) a terén je otevřený dle lokality zejména k východu i k JZ.
Tak co, není to krásné místečko ? Parádní výhled na Lužické hory a vlevo dole máte Provodínské kameny s Lysou horou ( Spící panna), o které jsem tu také psal. Doksy jsou schované.
Tady snímku dominuje hora Klíč u Nového Boru na obzoru ( ta přilbice) a vpravo tuším Tachovský vrch, který zakrývá Doksy.
Jen kousek pod parkovištěm na jižní straně máte tento kříž a tabuli věnovanou historii obce Libovice. Ovšem, byl jsem již v časové tísni a na známé pořekadlo, že opakování je matkou moudrosti jsem neměl čas. Člověk je zaměřený na turistiku, na rozhledy, nebo na rádio, a pak mu nezbývá, než občas dohledávat, jak že se zase vlastně jmenuje ten krásný kostel tam, nebo o čem že je přesně ten pamětní deska. Tak to prostě je, že to co vás až tak nebolí, tak to vypadává a musíte to každou chvíli znovu číst.
Tento výlet má ještě jeden úžasný bonus. Ať už je jakékoliv počasí, výhledy, či snad rádiový příjem, tak tady pořád stojí poblíž jeden maličký malebný pivovar, kde jsme byli společně i s našim nejmladším příznivcem regionální historie Martinem Klihavcem při křtu knihy Pivovary Mělnicka a vždy si odtud odvezete pivo přímo z pivovaru. Tentokrát pro zkoušku i zelené. Nuže, snad vás tento článek v takovém podivném svátečním dni snad někoho potěší, pohladí, inspiruje. Pohodové svátky !
Aktualizováno ve 20.15 hodin dne 18.4. 2025. : Níže.
Jak jistě víte, tak někdy ještě vydané články doplňuji. Trošku si za to můžete sami tím, že jste klikali na staré články o této akci . Zde je tedy první letošní monster truck show na Mělníku. Již příští týden tradičně na parkovišti u koupaliště. Cena pro dospělého 350 Kč, do 15 let tuším 250 Kč. Více na ....
Žádné komentáře:
Okomentovat