Vzdálená zákoutí našeho města, aneb jak mě Mělnický uličník motivoval. Dnes navštívíme Mýtní ulici i jednu ulici, která měří přes kilometr.

Tak najednou zjistíte, že je po dlouhém volnu a blíží se okamžik, o kterém jsme v půli prosince mnozí s černým humorem žertovali. Je to i tak trošku čas pro rekapitulaci těch pohodových dní a upřímně si musím přiznat, že letos to s cestováním a pohybem venku nebylo nic moc.

Ono bylo tedy mimochodem letos o svátcích a během volných dní takové věčně zamračené a uplakané počasí, že to ani ven netáhlo. Přesto jsem si uvědomil určitý dluh, který jsem v těchto dnech k turistice měl, a jako kdybych chtěl poslední den vše strhat, tak jsem se vydal na docela slušnou domácí procházku, která měla nakonec 12 kilometrů, což bylo vzhledem ke startovní hodině někdy před polednem tak akorát.

Součástí delší procházky bylo i testování nové apky, která slibovala, že nebude ukazovat jenom kopce do vzdálenosti 50 km, ale i mnohem dále, a tak se mi šlo s minimálně jedním důvodem navíc celkem dobře. Měl jsem tedy představu, kam až bych chtěl asi dojít, ale nad trasou jsem přemýšlel takzvaně za pochodu.

Po prvních testech na vyhlídce u zámku jsem to tedy vzal Polabským parkem a sešel dolů k řece, abych užil skutečnost, že tu máme pod městem takový pěkný ,,cyklochodník "třeba i do nepohody.

Chatičky u takzvaného Staráku mají své kouzlo stejně tak, ...

....., jako jen o něco dále strážní viničné vížky za Kradlovem.

Zde si je můžete užít v detailu.

Hned na začátku Hořeních Vinic vyrostla a stále ještě roste novostavba, od které jsou dle mého názoru velmi romantické rozhledy do kraje a zejména přes vinici na Mělník. Podobný pohled kdysi nabízel konec ulice Révová v části Brabčov, která je zakončena takovou pěšinkou padající do ulice Ludmily v lokalitě Kradlov. Bohužel se tam v posledních letech objevilo množství náletových dřevin, které vadily ve výhledu a dlouho jsem již ulicí nešel.

Odtud je ten Mělník přece jen ještě dále, a tak jsem jej trošku přitáhl. On má v krajině své osobité kouzlo někdy každý úhel záběru. Matně si vzpomínám, že mi zdejší stoupající komunikace v jednom mrazivém dni nabídla nejen pohledy na Říp, Milešovku i Kletečnou, ale za právě posledně jmenovanou na jejím úpatí, se tehdy objevily tři vrtule jedné větrné elektrárny v Krušných horách.

Musel bych pohledat její název, který jsem tu již několikrát prezentoval, ale vím, že od našeho zámku lze vidět na úpatí pouze vrtule dvě.

Telekomunikační stožár v Horních Vinicích je z lokality výhledových míst u našeho zámku 4 km vzdálenou nepřehlédnutelnou dominantou. Zde se napojíte na zelenou turistickou značku vedoucí z Mělníka, která je současně i Poutní cestou Blaník-Říp a můžete se rozhodnout, zda půjdete třeba až do Záboří, Kel a podle Labe domů, nebo máte ještě řadu dalších možností.

Já si zašel jen k tomuto místu, odkud bývá za dobré viditelnosti vidět značná část Malého i Velkého Bezdězu s hradem, leckdy Ještěd a v zimě jistě i Krkonoše. Této apce skutečná situace nevadila, ale zase mě překvapila tím, že zatímco zde vůbec žádné popisy kopců z nějakého důvodu nenabízela, tak nad Skuhrovem kopce až v Krkonoších již ano :-). Pořád je nad čím bádat, když člověk chce.

Tento nádherný kříž z roku 1906 jen kousek od usedlosti lisu Turbovice je nejen na takovém až mystickém místě, ale i díky své černé barvě a slunci často na pozadí ukrývá mnohdy detaily náhodným pocestným, kteří tu nejsou nejlépe v ranních a dopoledních hodinách..

V tu chvíli mě napadlo, že místo na Brabčov sejdu dolů do Skuhrova a vydám se ulicí, kterou jsem asi 30 let nešel.

Ulice vede od křižovatky ve Skuhrově souběžně s Mladoboleslavskou ulicí, jmenuje se Růžová, měří přes kilometr ( 1200 metrů) a vlastně mě k cestě tak trošku i motivoval Mělnický uličník. Ulice začíná jen několik metrů pod křižovatkou ve Skuhrově, kde se odbočuje z Mladoboleslavské na Velký Borek. V první fázi vede jen o trošku širší ulička k domkům, která se po malé chvíli  stane takovouto uličkou, aby se později změnila v širší ulici.

Někde v těchto místech poblíž strouhy vystřídají domky různé zahrádky, ...

...., ale najdete tu mezi nimi i různé vilky. Jde o takový zajímavý kontrast, kdy nad vámi ve stráni plyne rušný provoz a jen o několik metrů níže pod strání je svět zeleně a poklidu.

Nemohl jsem samozřejmě vynechat Mýtní ulici, kde jak víte probíhá momentálně rekonstrukce mostku přes mlýnský náhon Pšovky.

 Rozloučíme se pohledem ve směru toku vod naší říčky. To je z první neděle roku 2022 vše a nezbývá mi, než i vám popřát, ať se s tím návratem do světa mnohdy povinného a ne moc příjemného ranního vstávání do tmy vyrovnáte.