Jak jsem již psal v předešlém článku o Středočeském železničním dni v Mladé Boleslavi, tak jsem se po návštěvě akce rozhodl pokračovat vlakem dále k severu a navštívit tam nejzápadnější část CHKO Český ráj, kde leží především populární Drábské světničky.
Ještě letos, se připravuje ve třetím čtvrtletí roku rozšíření integrace PID na železnici o pásma 8 a 9, čímž by měl být v kolejové dopravě zcela pokryt Středočeský kraj. To by znamenalo, že například ve směru na sever by bylo možné jezdit levně právě na západní hranici výše zmíněného CHKO.
Ovšem, to je teprve budoucnost, a tak jsem byl v Mladé Boleslavi nucený zakoupit běžnou zákaznickou jízdenku pro cestu do zastávky Březina nad Jizerou a zpět, za 76 Kč. Vlak odjížděl v 11.44 a v cílové zastávce byl ve 12.14.
Odtud vás vede modrá turistická značka po krásné uzoučké asfaltce pod dálnicí D 10 na kraj obce Olšina, kde již spatříte protáhlé zalesněné pohoří s řadou vysokých skal.
Na rozcestníku, se dáte na žlutou značku, projdete téměř celou obcí a se značkou zahnete později ostře vlevo. Ta vás pak dovede na slavnou červenou značku, která nese označení Zlatá stezka Českého ráje.
Zprvu mě zajímalo počasí, protože ač bylo horko, tak na severu se těžce zatahovala obloha a podle radaru měly být ve Frýdlantském výběžku dokonce blesky. V místech, kde přecházela obec do takové spíše chatové oblasti jsem narazil na jakýsi motorkářský sraz a bylo celkem i co obdivovat.
Měl jsem však před sebou naplánovaných 10 km chůze po zmíněné značce do Mnichova Hradiště.
Na trase bylo i takovéto místo ( byl jsem zde v září 2015), kde teplota nepřekračovala 10 stupňů a bylo zde velmi příjemně.
Červená vás pak vede po kraji lesa místy, odkud jsou skutečně krásné dálkové výhledy zejména k severu, ale také například na Bezděz.
Zde na snímku již vidíte, že se obloha na severu přece jen poněkud zatahuje.
Romantika.
Dálnice D 10.
Na Drábských světničkách mi stále ještě přálo počasí, ale lidí zde bylo, jak na Václavském náměstí. Zde sedí za zábradlím na okraji skaliska nepoučitelná mládež.
Následující záběry jsou takovou přehlídkou krásy tohoto místa. Samé žebříky, schůdky ve skalách, zábradlí, skalní světničky, rozhledy, stromky a lidé. V hezkém počasí je jich tu opravdu hodně.
Asi nejvíce lidí na skále, se mi sešlo na tomto snímku :-).
Sotva jsem vyrazil dál směrem na Klamornu, což je takové spíše výhledové místo, než nějaké další světničky, tak to kolem hřmělo stále více a více, až to nebylo příjemné.
Zažil jsem jednou bouři, která vznikla zvláštním způsobem. Pokud někdy pojedete do vojenského muzea v Lešanech vlakem ( Posázavský Pacific), vystoupíte v obci Krhanice, čeká vás přejít most přes řeku Sázavu, a pak půjdete kolem vody po okraji lesa, až vás cesta vyvede do kopce do otevřené krajiny na silnici, která končí ještě po slušné procházce u muzea.
Vězte, že při zpáteční cestě, se udělala přímo v místě bez varování takzvaná místní bouře a ještě rádi jsme se tehdy rychle vraceli k muzeu a byli jsme rádi, že jsme nebyli na cestě někde dále. Vyvýšená místa a vůbec otevřené prostranství i vodní hladina přitahují blesky.
Přidal jsem do kroku a šel jsem, co to šlo. Značka pak počne klesat a již nikde nikam nestoupáte, což je fantazie. Opačně bych to tedy ani snad jít nechtěl.
Náhle míjím jednu z dalších početnějších skupin lidí, když mě zaujme povědomá tvář. Řeknete si, že to byl jistě nějaký kamarád, nebo snad ten náhodný Angličan z vlaku z Prahy, jehož rodiče jsem potkal o půl roku dříve na zámecké mělnické vyhlídce, a že je svět malý.
Samá voda. Tentokrát jsem objevil jednoho mělnického zastupitele, který myslím možná už v zastupitelstvu ani není, ale musel jsem se smát, protože jsem tu nedávno psal článek v jehož úvodu jsem potkal dopoledne starostu v centru města a na večer při vystupování z vlaku z Prahy jsem zase potkal prvního místostarostu :-). Ani tento člověk nebyl jen takový nějaký současný, nebo bývalý zastupitel, ale viděl jsem někde kdysi internetovou anketu, kde byl horkým kandidátem na post nejvyšší.
Uhádnete o koho by mohlo jít ? :-) V každém případě zdravím a ještě jednou díky za krátkou společnost na cestě, která mi byla v těch strašidelných povětrnostních podmínkách určitou morální posilou.
To jsem se už pomalu blížil k hradu Valečov a zde jsem narazil zase na další světničky ve skále. Těch tedy v této části Českého ráje je opravdu hodně.
U hradu Valečov mě dostihla přeháňka, ale vše bylo O.K. V místním srubu jsem koupil turistické vizitky, pohovořil s panem domácím, který to u nás také zná a vydal se na závěrečný úsek cesty.
Značka vás od obce Zásadka vede přes louku otevřeným prostranstvím až k Mnichovu Hradišti. Jdete po takové prošlapané cestičce podle nějakých rybníčků i strouhy a už vám musí být jasné, proč právě tady mají čápy ....
http://birds.cz/avif/cap_mapa-juv.php
http://cap.birdlife.cz/webkamery
Nakonec přejdete dálnici a míříte k nádraží ČD. Stále jsem koukal na komín, kde by mělo být hnízdo s kamerou, ale nic jsem neviděl. Nějaký místní mladý pár mi zasvěceně tvrdil, že mám pravdu, že to bude jistě tento komín, ale doma jsem zjistil, že to je úplně jinde na jiném a méně nápadném komíně. Škoda, že jsem to neověřil před odjezdem, ale ani jsem nečekal, že to vše půjde tak podle plánu.
Díky tomu jsem však stačil dojít přesně včas na nádraží, abych tu udělal rychle ještě tyto záběry nám dobře známé lokomotivy z MB řečené Ušaté ( minulý článek) a musel jsem utíkat, abych stihl nastoupit do osobního vlaku do Mladé Boleslavi, který jel odtud někdy v 16 hodin.
V Bolce jsem už jen koupil Pidku s odjezdem v 16.37, jako před týdnem a nafotil ta technická data autobusu RTO ( minulý článek). Příjezd domů opět v 18 hodin.
Závěrem lze tedy říci, že díky jízdenkám PID může člověk po mnoha letech propadat pocitu, že cestování u nás je opět za přijatelné ceny, byť jenom převážně v rámci kraje, pokud nepočítáme výhodnou Jízdenku na léto.
Žádné komentáře:
Okomentovat